Novodobá žena

Žárlivost, opravdová žárlivost (16.3)

16. března 2015 v 18:35 |  15_Březen
Jedna z věcí co ničí vztah je ta nechvalně nezdravá žárlivost.

A já se nebojím přiznat, že patřím do skupiny těch "žárlivek". A zároveň se za to i stydím. I když se říká, že když nežárlíš tak nemiluješ, ale opravdu se to má tak přehánět jak někdy slečny dělají/ jak děláme? Tím chci říct, že tento článek je o opravdové nezdravé žárlivosti.

I když mu věřím o tom by přeci měl vztah být, tak je tu ten hnusáckej pocit. Najednou se mi rozbuší srdce a tlak vylítne do výšek.

Nikdy jsem moc nežárlila, když už tak přídně ze vtipem, ale pak když jsem si uvědomila, že vedle sebe mam toho pravého najednou přišel strach, že o něj přijdu a ze strachem i zmíněná žárlivost.

Pokud čtete mé články byl tu článek s názvem "Co vlastně chceme."… Snažím se brát z té žárlivosti aspoň ždibek dobrého a to, že při představě, že bych byla s někým, s kým si to umím představit, že jsem, i když někoho teď mám tak mě u toho mrazí to, že ztratím toho koho mam teď. Ta představa, že ho bude mít nějaká jiná ta šílená žárlivost na virtuální dívku mě zároveň uzemňuje v těch myšlenkách jestli není ten druhý ten pravý.
Jo asi si říkáte ta holka má děsnej zmatek ve svým životě říká miluji ho je ten pravý a zároveň se zmiňuje o někom o kom se pouze domnívala, že by mohl být on ten pravý. Ráda bych vám k tomu řekla víc osvětlila vám to, ovšem o tom si povíme ještě více jindy teď se vraťme k samotné žárlivosti.

Vím jak moc je to špatné jak mé debilní kecy na to kdo ti zase píše atd,… ho štvou, nebudu se bránit tím, že si nemohu pomoci. To není omluva ani pro mě ani pro něj. Dokonce jsem se jednou pustila do diskuzí o žárlivosti. Říkám, dokonce protože tohle moc nepodnikám. Každopádně dočetla jsem se mnoho příběhů o tom, jak samotné holky štve, že jsou takový a i naopak jak je štve a ubíjí, že na ně jejich chlapci zbytečně žárlí. Většina odpovědí profesionálů byla, že hlavní smítko je v nás.

Vlastními slovy? Jde o to, že si jako ženy nevěříme v každé jiné vidíme konkurenci, podceňujeme se a většina dívek je podle nás na smyšleném žebříčku nahoře, my někde dole. A mnohokrát je to jen zkreslené v našem podvědomí z nedostatku sebevědomí.

Víte když jedu s přítelem v tramvaji koukám po holkách, jestli tam jsou nějaké co by se mu mohly líbit. A přitom když ho očkem pozoruju bud si hraje svoje hry na telefonu nebo kouká na mě nebo do blba, ale nikdy po holkách. Pak si připadám jako blázen, že pozoruji stejné pohlaví a okukuji je. Věřím, že každá z nás máme nějaké ty "stroupky" co se nám na nás nelíbí a hledáme je na jiných, kteří je mají lepšejší něž mi a s tím, i zároveň na ně žárlíme. Jenže nemůžeme přeci sami sebe shazovat vždyť každá jsme jedinečná a originální.

To co mě hodně usměrnilo bylo to když sem četla ty příběhy žen co kvůli tomu jak moc žárlili ztratily někoho koho milovaly. A přitom je nepodváděl jen nemohl vydržet to jak moc ho spoutávaly a vyčítaly něco co bylo smyšlené co bylo jen v jejich hlavě.

Je to děsně těžké si něco srovnat v hlavě a zároveň to skloubit ze svými pocity.

Stojí to všechno za to někoho třeba i ztratit? Zodpovězme si jednu prostou otázku, zabráníme žárlením nepodvést? Co když na nás prší láska a my nad sebou držíme deštník žárlivosti?

Tento článek věnuji těm co žárlí, opravdu žárli a nevědí co s tím.

Pac a pusu Lolle


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama