Novodobá žena

Červen 2018

Cože?

24. června 2018 v 19:34 | Lolle |  Zakázané povídky jedné Kláry
Od rozchodu je to pořád stejný, nevšední známosti na jednu noc. Nepočítám už dny, ale roky co jsem měla plnohodnotný vztah, ovšem očividně něco takového chci, nebo prostě jsem ještě nepotkala toho pravého? Jasně pana pravého, který by měl udělat můj život šťastnější? Ne nikdo takový neexistuje na toho pravého a snad i na lásku už nevěřím. Ano jsem jedna z těch co se zamilovali tak moc, že jím ublížilo, už jen to že to prostě nedopadlo.
Nejde o dotyčného jde o lásku, které jsem věřila a ona mě zklamala. I když už to je dlouho nejde mi se zamilovat i kdybych tisíckrát chtěla a k čemu být s někým bez lásky? Ano chlapi mám aktuálně na sex, což nebudeme si lhát jím úplně nevadí.
Rodina to je jedno velké téma pro mě. Znáte to je vám třicet a vaši rodiče už se těší na vnoučata, ovšem co když děti nechcete?

Od cca dvaceti jistě a řádně sděluji, že po dětech netoužím. Nechci se stát tou co najednou začne mluvit jen a jen o nějakém miminu s kterým je 24 hodin v kuse a když konečně má voraz stejně ukazuje fotky a jak je rozkošný ble, ble ble.

Omlouvám se samozřejmě všem přeju miminka, rodinu, jen já po tom netoužím. Bohužel pomalu a jistě místo přípravy na to, že vážně nechci rodinu děti, že tohle není mojí prioritou se stávám vyvrhelem skoro až společnosti. Známí mě litují, jak ve třiceti můžu být bez dítěte, ne bez chlapa, ale bez dítěte.
Nebráním se rodině jen jsem nepotkala nikoho, kdo by stál za to mít s ním něco po čem úplně netoužím. Je to těžký vysvětlit v dnešní době, ještě k tomu když jste žena. No a když začnu mluvit o tom jak tu jsme přemnožený a že to jsou vlastně jen geny o se chtějí předávat dál jsem za úplného vyvrhela. Je to moje vlastní dobrovolná past co si táhnu sebou možná až do konce života.
Můj názor na život je odlišný. Není mým cílem mít děti rodinu... Mým cílem je být tu až se vydáme k Marzu, i když je to pro někoho nezajímavý věřím, že v budoucnu se budou o této době učit jako o průkopnické vzhledem k vesmírnému poznání a já budu ta jedna z miliardy co u toho bude a bude si to užívat.
No rači už mlčím mohla bych o vesmíru mluvit hodiny, ale pochopila jsem, že to spousty lidí to nebaví, čemuž moc nerozumím, ale respektuji to.

I když věřím na minulost a budoucnost nedokážu vhledem vnímání plynutí času říct, že tomu rozumím. To proč žijeme jen přítomností. Čas plyne dopředu a my stárneme. Jsme najednou ve věku svých rodičů a už ten život není taková sranda i když by jsme chtěli aby byla. Je těžké se smířit s tím, že opravdu stárneme a za chvíli možná i dřív tu nebudeme. Hrozně moc si cením toho, že jsem teď a tady . Protože žiju jsem součástí něčeho co nechápe ani sám vesmír. Stvořil nás aby se sám pochopil? Nebo proč tedy každý z nás má v sobě bádání a objevování ? Jsem šťastná, že jsou lidi co zkoumají vesmír s vážností a nemyslím jako by to byl jejich koníček ala jako by to bylo jejich poslání.
No ale na tohle všechno nemění na tom to, že nevím jak se zamilovat jak někoho potkat a chtít s bím chodit, bydlet,....
Nestěžuji si vyhovuje mi to nemám z toho depresi, i když občas je to těžký, když vám každý říká, jak je to smutný, že nikoho nemáte. Ale mě to nevadí já jsem si zvykal a docela mi to už přijde vtipný. ..
Pac a pusu Lolle